Osud
Osud
Osud někdy krutý je a bolí
Bolí tak, že málem tě to skolí
Však v duši tvé je síla
Zdolat tu zkoušku
I kdyby sebetěžší byla
Kdo svoji zkoušku peklem dal
Posunul se o kus dál
Kdo to ještě nedává
V pekle zatím zůstává
Někteří se zalekli
Zůstali viset v předpeklí
Osud rozmarný
Na každého něco chystá
Jsem však velký optimista
Zdá se, že nás stále mučí
On nás ale jenom učí
Nemá jiné nadání
Je to jeho poslání
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk30.08.2023 17:17:06 Anfádis
Ano...souhlas, Kozorožko... a díky za hezké zpracování Tvých myšlenek ;)*
30.08.2023 13:37:40 uživatel smazán
napadl mě námět na povídku...kdosi se probudí uprostřed neznámého místa v těle, které není jeho...kdo jsem, ptá se? Kde? Proč? Pak najde v kapse složený papírek, na kterém je nakreslené (o)
v koutě místnosti je v prachu otisk prstu, který je nápadně větší, než jeho vlastní...
osud není zlý, je takový, jak jsme si ho naplánovali, když jsme byli sami sebou...
