Odstíny ticha

Jak tempery na paletě
prohlížím odstíny ticha.
A na okamžik - k cigaretě -
chce se mi je spolu míchat.

Ticho, co v něm ptáci křičí,
s tichem osamělejch nádraží.
A stopy srnek na jehličí
se v katedrále odráží.

Noc sanitkou proříznutá,
poslední okno na sídlišti.
Z podpatků dáma cestou zutá.
Opona stoupá na jevišti.

Ticho, co zbyde po vzpomínce.
Klid, za kterým se vracíš domů.
Prázdno kapsy, kde došly mince,
a puklá srdce starých zvonů.

Kolik je odstínů ticha?
Na tom přece nezáleží,
ve všech z nich se dobře dýchá.
Až na jedno – když rakev leží.