Vzpomínky.

V hlavě mé, cizí vzpomínky se rojí,

kde se tam vzaly, vůbec netuším.

U staré zdi rozbitý anděl stojí,

dává mi znamení, ať neruším.

Zřejmě jsem mluvil se svou duší,

snad příliš  hlasitě, možná i řval.

Zkrotil jsem hlas, jak se sluší,

a rozbitý anděl se usmíval.

Nemám nic, i vzpomínky mám cizí,

a duši hádavou a v kapsách prach.

Život můj celý je, jak na váhách,

někdy si připadám, že nic mi nenabízí.

Mám svůj věk, a dožiju, jak jsem žil;

a, co bude s mým bohatstvím ?

Nahý jsem na svět dorazil

a stejně tak, to tady zabalím.