Už není Já a Ty
Už neskládám ti bonmoty
Už nepíšu ti z lásky noty
Už stavíme mezi sebe ploty
Bylas mé všechno
Teď jsem tvé nic
Jen jeden polibek
Nechci nic víc
To, co jsem ztratil
Už nemohu mít
O našich chvilkách
Teď mohu jen snít
Křičím tiše a dívám se do tmy
Navenek žiju, uvnitř nic není
Dýchám jen vzpomínky v barvě tvých očí
Prožívám navěky tvá slova posledni
Moc krásné, chápu Tě,
Objetí posílám a spoustu sil
Na to jít dál
03.09.2023 20:54:17 | Bufik
Moc děkuji, vážím si toho :-)
03.09.2023 23:24:13 | fisus
Naprosto mě dostalo - poslední dva řádky - Dýchám jen vzpomínky v barvě Tvých očí.
Prožívám navěky tvá slova poslední.
Toto je tvořené z citu.
Skvěle podané.
03.09.2023 16:39:49 | mkinka
Děkuji ti. Přijde mi, že v každé básní mám tak jeden či dva dobré řádky. Takže když bych to dál dohromady, tak už snad jednu dobrou báseň mám :-) Připadám si jako Belmondo ve filmu Muž z Acapulca, když jeho postava spisovatele říká, že v každé své knížce má pět dobrých stránek :-)
03.09.2023 23:27:18 | fisus