Vesnický pohřeb.

          Kutálka hraje trauermarš,

          do kopce rakev táhne koník.

          Vesnický pohřeb, však to znáš,

          za šňůru umíráčku tahá zvoník.

          Farář se s funěním za nimi vleče,

          znudění příbuzní naoko slzí.

          Spěchají, i když jim nebožtík neuteče,

          ztracený den je mrzí.

          Obstoupí jámu a vyčkávají.

          V tichosti tu stojí spolu.

          Farář se modlí, mrtvému tu jeho hrají

          a než bys mrk, už ho spouští dolů.

          Každý svou hrstí přispěje,

          zamáčkne slzu a nosem popotáhne.

          V podvečer vánek zavěje,

          po chladném pivu mnohý s chutí sáhne.

          A tak se otočí a pospíchají

          do hospody, ke smuteční hostině.

          Tady pak na nebožtíka vzpomínají,

          a soustrast vyjadřují jeho rodině.