Poetické hroby v mém úsměvu
Poetické hroby v mém úsměvu
Anotace: ...
Objednal jsem si kafe
a ne ten šupinatý grc
kráčející pozvolna
po mém důvtipu
Sedíc na ratanovém gauči
inhaluju roztopenou zmrzlinu
a divím se
proč člověk nebyl vyhlazen
svou přemírou hlouposti
neexistují odpovědi
jen zvláštnosti
Bota je prochozená
tělo dlouho nemyté
nehty už za hranicí optimality
a vlasy...
takřka nehybné
Říkáte si
co to děcko zase píše
odpověď odlétá mimo váš mikrosvět
až do mé zmrzlinové říše
kde svíjí se v křečích
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk06.04.2007 21:26:00 Paralelní možnosti
Jůha...tak při posledním verši mě skoro až zamrazilo pod tou tíhou nelítostné skoropravdy (aneb absolutní pravda prý neexistuje)
tentokrát jsem se zastavila nad verši
"neexistují odpovědi
jen zvláštnosti"
a do třetice: máš štěstí, že nejsi mužského rodu, nýbrž rodu středního (protože DÍTĚ)...jinak bych do tebe šťouchla ohledně toho přechodníku "sedíc" (M=sedě, Ž+stř=sedíc) ;o)
jo a...měj se fajn
30.03.2007 14:02:00 uživatel smazán
Musím souhlasit s Jarkou ale povedla se ti a to myslím vážně
