Poetické hroby v mém úsměvu
Poetické hroby v mém úsměvu
Anotace: ...
Objednal jsem si kafe
a ne ten šupinatý grc
kráčející pozvolna
po mém důvtipu
Sedíc na ratanovém gauči
inhaluju roztopenou zmrzlinu
a divím se
proč člověk nebyl vyhlazen
svou přemírou hlouposti
neexistují odpovědi
jen zvláštnosti
Bota je prochozená
tělo dlouho nemyté
nehty už za hranicí optimality
a vlasy...
takřka nehybné
Říkáte si
co to děcko zase píše
odpověď odlétá mimo váš mikrosvět
až do mé zmrzlinové říše
kde svíjí se v křečích
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jůha...tak při posledním verši mě skoro až zamrazilo pod tou tíhou nelítostné skoropravdy (aneb absolutní pravda prý neexistuje)
tentokrát jsem se zastavila nad verši
"neexistují odpovědi
jen zvláštnosti"
a do třetice: máš štěstí, že nejsi mužského rodu, nýbrž rodu středního (protože DÍTĚ)...jinak bych do tebe šťouchla ohledně toho přechodníku "sedíc" (M=sedě, Ž+stř=sedíc) ;o)
jo a...měj se fajn
06.04.2007 21:26:00 | Paralelní možnosti
Musím souhlasit s Jarkou ale povedla se ti a to myslím vážně
30.03.2007 14:02:00 | škWor
...říkám si, to to děcko krásně píše. Je to takové krásně protispolečenské
30.03.2007 13:38:00 | Jarky
