V paprscích ranního světla
Duše moje k nebi vzlétla
Tělo moje, tíhou země opité
Zůstalo v posteli jak přibité
Přichází nový den
V plenkách má ještě sen
A otisk noci na mé tváři
Rozplyne se v ranní záři
A duše se z nebe vrací
Tělu spát už nedá
Náručí svou pevnou
Z postele ho zvedá
Tělo a duše zas jedno jsou
Na chvíli se zas spojí
Vítají spolu nový den
Já vyrážím na cestu svoji
...první paprsky Zářícího
dopadly na chladnou zem
světlo teplo k nám zas jde
zvedáš oči na nebe
vítáš nový den...
...jsem kdysi napsal jako puberťák...;-)jsi mi to připomněla tématem, dík...
22.09.2023 19:41:43 | Marten
Není zač ;)
22.09.2023 20:03:10 | kozorožka
Přeji den políbený krásou, když jsi tak krásně vykročila, milá Kozorožko a s dovolením Ti půjdu ve stopách
22.09.2023 14:05:45 | Akrij8
;-)
22.09.2023 15:09:21 | kozorožka
Dobrý! Skvělý nápad a trefný.
22.09.2023 13:39:37 | Koala
Děkuji moc za ocenění
22.09.2023 13:57:19 | kozorožka
Moc pěkné, jen ta moje duše má stále zpoždění
22.09.2023 12:21:51 | Bufik
I ta moje ;-)
22.09.2023 13:40:44 | kozorožka
a vyraž pravou nohou, moje milá... :-):-):-)
22.09.2023 11:32:55 | cappuccinogirl
;-)
22.09.2023 11:39:45 | kozorožka