Ráno

Nasákla slovo a byla živá.
Ta víla dlouhovlasá.
Rozmáchla dlaně
a hladila písmeny.
Uvnitř ní hvězdy zrály.

Narodila se pro poezii
i sny bujaré vlály.
Oddala se veršům,
které plamenem se staly.

V nich našla dotek věčnosti
a necítila pohár hořkosti.

Přeci písmeno dalo žít
i počalo se tělo mýt
tou studánkou bezednou,
co omladilo duši vrásčitou.

Kočka předla na klíně.
Káva stydla v milé dědině.
Lokala jí poklidně.
Každý kousek tiše i zněle.
Pomáhaly tlapky roztomilé.