Pan Tau

Kroutím se po ránu
a posílám čokoládu.
Minule jsem jí jedla sama
a pastelka malovala buřinku.

Haló, pan Tau přišel na scénu.
Já podala mu jí
a tváře měla jako malinu.

Místo dodání
v žáru srdce šeptám.

Kdo ví.

Ten a ten přečte si mou báseň.


Třeba ano.

Už se pro něj řehtám.

Pane Tau a neříkejte mu,
že je to ode mě.
Jen on má srdce kouzelné.

Až rozplyne se na jazyku,
bude to jakoby líbal mě.
Děvče zapovězené.


Můžu si půjčit buřinku?
Poletím sama
a mraky ukážou
krásnou oblohu.

S nimi dosáhnu citu
i Mléčnou Dráhu.

Moment.
Kdy jí vrátím?

Probuď se.
Máš jí přeci z výkresu.
Slza , barva
i slova se chrlí z notesu.


Krásný den
a ať má noblesu.
Pohádky, snění
patří k podzimu.
Malá holka je rovná do rýmu.

Padá lísteček.
Čechrá si ještě peřinu.