Odcizení
Odcizení
Psal se rok 2015
a chtěl jsi si povídat.
Průvodčí,
co uměl srandu udělat.
Odešel rok s rokem
a znal jsi děti
a vozil jsi je zas.
Pak přišla přeháňka
a nechtěl si mě znát.
Vlado, už nechceš si povídat.
To ticho a chlad.
Dávám průkazku
a to jediné na každý pád.
Prý to stačí.
Odkláním zrak.
Už jsem si zvykla,
že lidé se mění
a převlékají šat.
Kamarád není,
pro koho nejsem dobrá
a jen hledá rozptýlení.
Tenkrát mě to stálo slzy.
Teď už to ani nemrzí.
Sbohem, příště
vyberu si jiný vlak.
Milan z Chvaletic
bude rád.
Je také nádražák.
Utichají ledy
a výstup dá vzduch krás.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
To patří tak nějak k životu.
A vlastně pokud jde
jen o to povídání si.
Člověk to zkrátka musí tak vzít.
Mění se mnoho, v každém z nás ..
protože všichni si zažívají
různá životní období.
Ani já nemám někdy chuť si povídat:).
A rozhodně se za to neomlouvám.
Máme na to každý právo.
;)
Nevidím za báseň..
Takže, snad jsem se nedotkla necitlivě.
.
To bych nerada.
Jasně že cesta vlakem i utíká jinak.
Měj se krásně Jitu*
A spousty lidských dušiček..které si povídat chtějí..Ať vždy nějaká je poblíž.
04.10.2023 14:50:40 | jenommarie
