Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty

Zastavila jsem se,
protože bylo otevřeno.
Rozjímání a vše dovoleno.

Někdy člověk
zůstává a musí zakotvit,
když nemá v sobě klíč.

V interiéru Rainer, Škréta,
Heinsch a spoustu dalších jmen.
Oči pádily
a srdce mělo žeň.

Stála jsem tam sama.
Varhany neměl,
kdo by rozehrál.

Ticho i duše tisíců hlasů.
Podívej se.

Není to jen architektura,
je to památka,
co vysvětil Arnošt z Pardubic.

Dívám se.
Dnes nepotřebuji fotit.
Preferuji dýchat a žít.

Je tu krásně
a báseň v Jindřišské
dala minutě sít.

Jen chvilku ba mžik.

Promiňte.
Mají mše i ve slovenštině.
to líbí se i mně.

Až půjdete okolo.
Vzpomeňte.
Se stoletím promluvte.

Jsme malí
proti stavbám
i bolestem.

Kostel prázdný.
Patří Praze
a v Jindřišské je krásný den.

Pomalu kráčím,
ať Bůh není vyrušen.