Stojíš tam v úkrytu
A váháš, zda vejít dovnitř
Jen jsem zaslechl
Cinknutí zvonečku
Který rozevlál
Vítr za dveřmi
Ne, Tebe nevidím
Vidím jen
Jak slunce v západu
Ukradlo stín Tvého těla
Aby ho hodilo na
Zem v mém pokoji
Vidím jen
Váhání Tvých nohou
Pod černou sukní
Na prahu místnosti
Dnes Tě však
Nepozvu dovnitř
Nevím, kdo jsi
Neznám Tě
Mlha obestřela mojí mysl
Vše mi připadá jako sen
Hlasy, jejichž zvuk mi známý není
Ani ty cizí tváře v záři luceren...
ach ano, to mlha umí ... snášet nejistoty.. i já se v ní dnes zamotala.. tlačila kočárek mezi vesnicemi a modlila se, ať nás nic nesrazí... mám na ni dnes proto poněkud pifku.. Máš to skvělé a velmi intenzivní :)
10.10.2023 12:18:15 | narra peregrini