Podej mi ruku svoji,
do dlaně dám ti květ.
Květ, co naše duše spojí,
ať spolu mohou se rozletět.
Nastav mi tvář k políbení,
o duši svou, neměj strach.
Jediný polibek nic není,
je jako hvězdný prach.
Odevzdej se mi celá
tělem i myšlenkami.
Usměj se, ty, rozechvělá,
vždyť jsme tady sami.
Ano, vztah dvou lidí je, mnohdy, složitý. Děkuji za komentář.:-))
14.10.2023 10:24:33 | Kan
...kdyby to bylo tak jednoduché.:)
14.10.2023 07:37:45 | Dreamy
super, pěkná báseň:-)
13.10.2023 11:34:17 | o3_gambit
Tomě těší, díky za komentář. :-))
13.10.2023 19:00:14 | Kan
Přímo ďábelsky svádivá báseň :D
13.10.2023 11:15:27 | kozorožka
Vždyť my chlapi jsme kandidáti pekla. Děkuji za komentář.:-))
13.10.2023 18:59:46 | Kan
Nádherně vábíš, Kane...
13.10.2023 11:14:41 | cappuccinogirl
Dělám , co můžu. Jsem rád, že se ti báseň líbí. Díky za komentář. :-))
13.10.2023 18:57:40 | Kan