Čistě prakticky
Čistě prakticky
Řekla si jednou duše smělá:
Vy, co mě tady pročítáte,
líp než já sama už mě znáte,
což nechat potkat také těla?
.
A hned si v barvách představila,
komu by dala jaké tělo,
aby ho nejlíp odráželo
tak, jak ho tuší z jeho díla.
.
Nakonec přišla ona chvíle.
A těla stojí, mluví, hledí.
O slonu v pokoji už dobře vědí,
jenom se tváří, že jim chybí brýle.
.
Kam jen se poděl glanc poety
a slova plná intelektu.
Je těžko vystát toho mektu,
co stěží vydá dvě, tři věty.
.
Duše se tváře beznadějně.
No to jsem teda nečekala.
Koho jsem dneska přivítala,
už nikdy neuvidím stejně.
.
A jaké z toho plyne poučení?
Někdy to tak děsivé je. A někdy není ;)
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskJo jo, člověk někdy může psát jako bůh, ale při osobním setkání je jeho tvorba velmi na pozadí. Navíc setkáním občas dochází ke ztátě čtenářovy aurické představy o autorovi. A nezřídka pak i ke ztrátě jeho dřívějšího zájmu o poetovu další tvorbu.
15.10.2023 11:04:50 | TRlVlUS
....No nebylo to "děsivé" směrem ven k nim,poetům,tak doufám,že ani zpět ke mně.../smích/...Ale je zajímavé si srovnat představu o autorovi,která vznikne čtením jeho textů,s realitou.....Už jsem si to několikrát zkusila,je to dobrodružné,napínavé,objevné...a hlavně je potřeba se oprostit od všelikých očekávání a prostě to nechat proudit volně a bezpředsudečně.....neupínat se na představy,ale příjmout tu realitu...vždyť si to člověk přeje i z druhé strany....Ji./úsměv/
14.10.2023 19:03:10 | jitoush
velmi moudré... no takové shledání představ s realitou... mnohdy nedopadá tak, jak by jeden chtěl:-)
14.10.2023 14:15:19 | cappuccinogirl