Mlčící cesta...

Osamělý strom
Vnořený do vlastních stínů

Neznalý vzduch se chvěje
Z oblohy měděné žárem
Dlouhé povzdechy času
Ve věčném příboji loučení

Zastav se... Mlč... A za drobného ticha
Jen tak posbíraného rozjímej!

Máš sotva víc než ona...