Tvá ruka...

Tvá ruka je studená,

jako smrt by na mě sáhla, 

a v kostech mi zapraštělo.

Teplé víno by to chtělo,

možná grog

a trochu másla do něj.

Nahřej si ruce na topení,

vidíš, víno už pění,

je hotovo.

Za oknem mlha a smog,

po okně kapka vody stéká.

Po zdi už teče řeka

a vlhké parkety se vzdouvají a bouří.

Venku podzim zakopává 

o zbytky léta.

Poslední vlaštovka mává,

cestou do teplého světa,

ani se neohlédne.

Slepice závistí zbledne.

V závanu větru listí padá,

zahradník kupí je na hromadu,

na chvíli rovná si záda

a dívá se na zahradu.

Náhle ho ovane chlad,

kdyby tak, teplé víno...

sám sebe pochválí za nápad;

ale, kde brát...?

Stmívá se, vrací se domů,

tam u těch stromů - bydlí.

Ve dveřích žena ho čeká,

jej políbí a pohladí po tváři...

Tvá ruka je studená,

jakoby...