AŽ SE TI ROZDÁM PT.2 - UŽ JINAK TĚ MILUJI

A tak jsem opomněla,

kým jsem kdysi byla,

i pocit odplul s tím, že´s kdy ve mně žila.

A i jsem v pochroumané mysli našla klíč,

jím ztevřela svět svůj uvnitř

odstranila kýč.

A tak jsem se rozdala, již v tento věk.

Kde úcta tvá ke mně? Kde jaký vděk?

Jen koupání v jedu tvém mne a v tvé špíně.

I budeš ta perfektní! Jen s červy a v hlíně.

Ne, nejsi ta oběť, ty nestoudné děcko!

Umíš jen strojit tvář, bereš si všecko.

Vždyť jsi jen na prachy! Však ni přijdeš k zázemí...

Už jinak tě miluji – tak šest stop pod zemí.