Nezvaná

Sleduješ můj každý krok

Čekáš na svoji chvíli

Abys mohla zatnout drápy

A sebrat mi všechny síly

Stojíš snad za každým rohem

Ukrýváš se v temném stínu

Nepomáhá utíkat ti

Ani hledat jinou víru

Z každé chyby raduješ se

Můžeš potom pěkně řvát

Není dobré podpořit tě

Natož pak si s tebou hrát

Provázíš mě celý život

Nebudeš mnou líbána

Ty jsi totiž deprese

Co nikde není vítána.

Autor fisus, 17.10.2023

Přečteno 192x

Tipy 6

Poslední tipující: IronDodo, Psavec, kozorožka, mkinka

Komentáře (6)

Komentujících (3)

Komentáře

17.10.2023 19:27:15 kozorožka

Deprese
je kompas v lese
co ti radí, kam nemáš jít
a tak se v lese neztratit
Jen porozumět její řeči
pak snad možná duši léčí ;-)

17.10.2023 22:09:11 fisus

Děkuji. Snažím se s depresí skamarádit už dvacet let a pořád si moc nerozumíme, ale dostala mě na zajímavá místa :-)

17.10.2023 22:49:42 kozorožka

Chápu, občas mne lehce pokouší také, není o co stát. Život nám nakládá, každému něco. Tak se tužíme, že. Co jiného se dá dělat. Ať se daří lépe ;)

17.10.2023 22:57:50 fisus

Moc děkuji :-)

17.10.2023 16:45:59 uživatel smazán

Jak je vidět, a to ne jen u tvé básně, i depka může posloužit coby múza, kolikrát mocnější než nejlepší ženská (chlap):)
Super!

17.10.2023 22:06:20 fisus

Jo jo, tentokrát jsem pro inspiraci nešel moc daleko :-) Díky za komentář:-)

Uživatel