Sirka

Budím se ze sna.
Budím se, budím se...
procitám...
a ani nevím kam!

Slyším tě, šeptáš mi
do ucha, ja snažím se
rozumět ti.

Možná to nechápu,
Možná to nechápeš.
Nejspíš ztratil se význam
ve slovech, ve věcech,
v myšlenkách...

Bloudit jen bezbranně
s kompasem co piruetu
pro radost si tančí...
Bez mapy
jen s legendou,
co na papírku
rozpytou
někde v kapse...

....ještě nedávno...

...snad někdy...

...možná tady...

...měla jsem.

Dalekohled ukazuje
mi jen vzdálená místa.
Vzdálená snad miliony...
miliony světelných let.

Bloudím, bloudím
v dlaních poslední...
mám, poslední sirku.

Jen ona, jen ona zbyla mi,
a řekni mi?

Mám ji zapálit?!

Nebo střežit,
doufat v lepší zítřky...

Nebo ji zahodit?!
Naučit se chodit ve tmě...

Naučíš mne chodit ve tmě?

Její plamen vidím....

Hoří jasně.

Jak posledni záblesk v temnotě.

Vidím ji...
ten plamen...

Ve svých snech!

Probuď mne!
Probuď mne!
Probuď mne!

Chce se mi spát...