Svědomí...

Jednou až zbavíš se pocitu viny,
nebudeš čistý, zůstanou stíny,
nebudeš nikdy už normálně spát,
a noční můry budou tě hřát.

Nebudeš čistý jak lilie květ,
moc divnej byl by tenhleten svět,
kdyby odpouštět bylo tak snadný,
byl by můj život úplně vadný.

Po zpovědi zamrazí tě od kosti,
z hříchů, který udělal jsi z blbosti,
z hříchů, který zničily budoucnost,
tvoji, jejich... nemáš ještě dost?

Jsem tvoje svědomí a řvu ti do ucha:
už zase v mozku tvým je nějaká porucha?
Nenech se přemlouvat lacině od davu,
hledej si raději logickou zábavu...