Vzpomínám
Jak Tvé srdce sláblo
Oči ztrácely lesk
A nářek usazený ve větvích
Zeleně zvráskovatěl...
Pohřební květy
Nehybné jako zsinalé rty
Pod mahagonovým větrem
Pod naběhlými žilami deště
Pod hluchým sluncem
Srdce...
Je však slyšet smích mladé krve
Bez vzpomínek...
Sliby svěžího slunce
Na úpatí posledních valů
Splývají s denním světlem...
...To je ta jistota,že vyjde.......a naděje,že to vyjde......Ji./úsměv/
29.10.2023 22:15:22 | jitoush
Ta druhá část je mi velmi blízká... vnímám v ní naději... krásně napsané! :-)
29.10.2023 10:49:19 | Helen Mum
Já bych na sliby svěžího slunce nedal, raději to blond střapatění ve věži nechal, protože jak Ti splyne s denním světlem, už je nenajdeš. Ale kdo chce kam v noci...
29.10.2023 09:44:35 | J's ..