Opuštěná.

Stála tam schoulená,
doškovou měla střechu,
hřebíky sem tam z nich vytrhané.
Pod lesem ztracená,
záplaty z plechu,
v zahradě jabloně rostly plané.

Nikdo, už, ze studně neváží
vodu, je napolo zasypaná,
lidé snad zapomněli.
Na kamenném zápraží,
místa věky prošlapaná,
na stromech bělá se jmelí.

Zbyla jen vzpomínka matná,
z plotu jen kamenů pár:
plaňky, už, rozežral čas.
Mládí zmizelo do nenávratna:
do krovů, vstoupil ji zmar,
zanikl, bolestný, její hlas.