Procházet životem

Procházet životem jakoby nic,

oblázky života vkládat do sklenic,

chvíli bez sebe a zase spolu.

plní i prázdní jak flakon od Chanelu.

Plní i prázdní těch citu je v nás víc,

zhasneme lásku jak svíci zřítelnic.

Zhasneme plamen co tolik hřál,

kde stáli spolu on nyní stojí opodál.

Co kdysi bývalo, náhle je pryč,

otázky v hlavě jsou kam ztratil se chtíč,

otázky nedají očím teď spát,

těla žár neznají cítit je chlad.

Co dříve zdálo se býti krásný sen,

teď po něm zůstaly vzpomínky jen,

místa kde pospolu oni vždy kráčeli,

stopy se ztratily

deštěm se zmáčely.