Na druhé straně
Na druhé straně
Hřbitov po Dušičkách světýlky září
Na noční procházku přímo vyzývá
Svíčky svým plamenem do tmy šeptají
Z druhé strany moře hlasů se ozývá
Lidé tu celý den do ticha dupali
Teď už je noc, duším směna začala
Do jejich debaty tiše se vkrádám
Když jedna z tváří na mě se usmála
Tak tě tu vítáme, pojď mezi nás
Oněmím úžasem, poslechnu ten hlas
Vedou mě přes hroby pod velký dub
Až k čerstvě udusanému hrobečku
Kde sám sobě do tváře se dívám
Proč mám tady na kusu kamene fotečku?
Celé to najednou dává mi smysl
Můj života plamen už totiž zhasl
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskRád chodíš na hřbitov a cítím z toho atmosféru, že na hřbitově uvažuješ o existenci.
14.11.2023 16:59:45 | mkinka
Nedokázala bych tohle... nedokázala bych... podívat se na svou fotku na hrobě...snad ani v básni... oslovils, ale jsem zatra ráda, že já nemám chuť...tohle psát, příteli milej...
05.11.2023 10:14:16 | cappuccinogirl
Mohl jsem si to dovolit, protože na naší rodinné hrobce fotky nejsou. Jen jméno naší rodiny. Ale i když to působí pesimisticky, tak to tak necítím. Asi je to tím, že na hřbitově mám většinu rodiny, takže se tam vlastně cítím dobře. A když tam občas sedím na lavičce, napadají mě básně i nápady na příběhy. Pro mě je zkrátka hřbitov pozitivní místo :-)
05.11.2023 10:27:32 | fisus