Teskná

když přisedám si s podvečerem
a slyším hlas, jak se ti chvěje
jak velká něha je v tvém smutku
v osamění, v poztrácení, ve zmatení, v zastavení
včas čas
od klekání v kuropění
zahalím tě snem

o volech červených
snad s pomerančem vánku
a orbě mlžných cest
o vůni klidných spánků
a milujících gest
o slzách setřených
a křídlech na tvých bocích
o opilosti z hvězd
a vzdychajících krocích
o sežvýkaném hoři
a o zlatistém poli
o mandloňovém moři
a srdci, které bolí

s ránem bez ran
vzbudíš se
(ne) sám
sen doorán
jen na tvém spánku

ještě moje dlaň