Případ umírajících hadů

stávám v poslední době u okna
a dívám se jak plamen noci vyhasíná
jak hadi co se snaží jeden přes druhého
dostat ven ze zamrzlého jezera

kdepak je ti asi konec
možná teď tam někde daleko
venčíš psa a díváš se na šedé mraky
nebo možná jen sedáváš u okna a díváš se
na hořící západ slunce
třeba zrovna jdeš tou svou cestou
která nikdy nevede tam
kde na tebe čekám

možná ses vydala na výlet a budeš si užívat
rozhledy z vysokých hor
cesty zakryté sněhem
a možná...
v noci temně černé
vůbec nemyslíš na mně
a nevíš jak často stojím u okna a vzpomínám
mluvíme spolu ale slova nejsou slyšet
dotýkáme se jeden druhého ale nevíme o tom
díváme se na sebe
ale nevidíme se
proč tě miluju proč tě v sobě držím a proč mě
svíráš
a pomalu zabíjíš
nemůžu spát a když se probudím

nemůžu žít
tak proč mě
nemiluješ
tak jako já tebe

stojím u okna
a vzpomínám jak kvetly třešně
teď z kdysi modré oblohy padají doutnající kusy mého já
a les nám hoří pod rukama