Skácelova smuténka

Do holých polí sedá mlha.
To Skácelova smuténka - chodí a zpívá kolem hrud.

Vítr jí od pusy slova trhá,
za loňský slunce rekviem,
nářky všech bláznů doposud.

Až vykřičí všechno, co v duši nosí, a vítr to v mlhu promění,
smuténka konečně uprostřed rosy svůj pětník ticha rozmění.

...

Do holých polí sedá mlha a smuténka už nezpívá.
Odešla spát se čmeláky tam za humna
šedivá.