Návštěva II.

Zmoklá jsi stála u mých dveří,
zaklepat chtěla's, však dříve já otevřel.
Přišla jsi včas, ještě před večeří,
tušení zvláštní jsem od rána měl.

Pěšky prošla jsi celým městem,
déšť padal ti do vlasů, smáčel ti líce.
Pozval jsem tě vlídným gestem,
ty usmála ses jako uličnice.

Řekla sis o čaj a něco k tomu,
svlékla ses a usnula, v dece, zabalená.
Je poprvé, co do mého domu,
vstoupila zmáčená, mladá žena.

Dívám se, jak tiše spíš,
schoulená, jak láska křehká.
Možná se nikdy nedovíš,
jak chvíle ta nebyla, pro mě lehká.