Anotace: Inspirováno: Bulat Okudžava sbírka " Půlnoční trolejbus " báseň: "Staré sako". r.1981, str. 47.
Dívám se na své staré boty,
řadu let, už, chodím v nich.
Švec hledí na mě bez ochoty,
než vešel jsem, již ve dveřích.
Oprava, pane, bude drahá,
a trvat bude dlouhý čas.
Já neslevím, on se zdráhá,
vítězem bude, jen, jeden z nás.
Ty boty mám, už, drahně let,
chci dát jim, ještě, šanci žít.
Nechcete si, pane, rozmyslet,
zda opravit je, či nové šít ?
Jen vezměte dratve, vemte pop,
vraťte jim zdraví, novou tvář.
Snažte se pane, nechť jsou top,
ať mistrem jste, ne jen opravář.
Těžko se vzdát dobrých botek ;)
17.11.2023 21:30:39 | nehledaná
Má-li je člověk dobře zajeté, pak je musí bránit do roztrhání těla. Děkuji za komentář. :-))
17.11.2023 22:13:35 | Kan
Příteli v tomhle nejde nevidět nádherně sepsaný podobenství života...
Už se nějakou tu chvilku známe, tak doufám, že pokud tahle oprava vyjde a botky budou jako nové...dáš mi na toho opraváře číslo... bo bych taky měla...jeden pár na správku :-)*
14.11.2023 19:06:06 | cappuccinogirl
To musí být, ale, sedmimílové boty, tenhle švec jiné neopravuje. Takže, pokud takový model máš, tak ten švec za tebou přiběhne ve svých desetimílových. Oprava na místě. Děkuji Ti za komentář. :-))
14.11.2023 19:55:43 | Kan
Jestli já mám sedmimílový...a on desetimílový... tož nevim... to se asi nikdy nesetkáme... bo on bude furt o ty tři míle vpředu... :-)*
15.11.2023 00:14:16 | cappuccinogirl