Klaun v nemocnici

Jsem u Karlova náměstí,
u domu, kde zemřela
Karolína Světlá.
Dívám se do stromů
a beru sílu z nitra.

Vítá mě pán se sbírkou,
aby dětem bylo veselo,
když uvnitř je k breku
a drhne piano.

Něco prosím.
Usmějeme se na sebe.
Já vím,
děti potřebují smích,
ať nic nezebe.
Zdraví nerodí se
na zlatém podnose.
A koukám,
že i on za dar směje se.
Lidé i v nemoci spojme se.