Ája

Milá holka
s černou sukní,
úsměvem se pyšní.
Její hlas je písní
a radost sladkou višní.

Černé dlouhé vlasy
dokladem jsou
ženské krásy.

Okouzlila jste mě svým přednesem,
dívám se za ní
a přidám verše poklusem,
že díky ní mé psaní není zbytečné,
budí smysly nádherné.

Někdy zas sejdeme se
u společné básně
a její vozík přiblíží se.

Je tichá a rezonuje pokorou.
Naslouchá a kvete.

Ať žije Ája
se srdcem v prostoru.

Aplaus má podporu.


Už jede a Jedličkův ústav ráda má.
Kamarádka drahá.

La a la. Ta a la.