O přátelství

Anotace: Ani nevím jak mě to napadlo,ale je to pravdivé..ikdyž přehnané

Už zase,
promiň síla zvyku,
už zase
promiň zvuk mejch vzlyků.

Docela ses vybarvil,
víš jak mi bylo?
když ses na můj účet pobavil,
a koukni,co ze mě zbylo.

Někdo se žiletkou v ruce,
do očí slzy se mi vkrádaj,
pak říznu se (a prudce),
a slaný kapky na polštář padaj!

Otázka proč je úplně zbytečná,
stejně neznám odpověď,
však jednou přijde zastávka konečná
a já dám životu výpověď.

Nesnášim Tě,
Tak to si vždycky nalhávám,
vyhýbám se realitě,
a před světem se schovávám.

A vždy,když jsem na konci sil,
trápí mě vzpomínka jediná,
na to,jak sqělej kámoš si byl,
ale přiznávám,že nejsem nevinná.

Zase mě to trápí,
a to se nikdy nezmění.
Mám žízeň,ale nemůžu se napít,
asi jen říznutí je řešení!

Věř,že mám už všeho dost,
ve funkci best frienda jsem sklamala,
když zbořil se i ten poslední most,
řízla jsem se a...nějak to přehnala.

A teď krev stéká,
pomalu a tiše,
tak tady končí ta devátá řeka,
o které se v pohádkách píše.

Motá se mi hlava,
už necítím ani bolest,
ještě otázka by byla,
měl jsi mě rád?Tak pověz!

Zavřu oči a vidím Tebe,
řikáš,že máš mě vážně rád,
jenže mě zbyla jen jedna cesta,snad do nebe,
pláčeš,prý už nebaví tě předstírat.

Chytil jsi mě kolem ramen,
už nechci umřít,chci tu zůstat s tebou,
mám tě ráda,ale se mnou už je ámen,
loučím se poslední slzou.

Mam tě moc ráda,
a jsem ráda,že tě znám,
ale teď zavři oči,
umírámm...