Zlato světa

Když ranní slunce líbá zemi,

tak se řeky ve zlato mění.

Bohatým cítí se žebrák i král.

Život se tě laskavým prstem dotkne,

slunečním loučem ti duši prodchne

a plyne si dál.

Voda v březích jak poklady září, modrému nebi vstříc.

To Země slunci děkuje...

Protože společně všechno mají -

dny v horkém obětí bez konce se zdají -

a jinak nepotřebují už nic.