Je zima a tma,
já uvnitř hladová.
Báseň pokrmem se stává
a běží za ní vůně vločková.
Už je to na rukavice
a pořád přibývá.
Někdo peče,
druhý chutná.
I myš se schovává.
Chybíme si navzájem.
Čaj se vaří.
Já černý.
Však víš.
Propojená a zrozená mlha skrz mříž.
Jeden lok a je líp.
Kde jsi?
V uších mi zníš.
Pohádko,
umíš-li vykouzlit ve smutku vtip?
Padám jako vlahý sníh.
Zima a tma vybarvena vůní pečení a chutí horkého čaje. Tohle mám rád. Moc času na tiché přemýšlení... :))
26.11.2023 11:06:09 | Kubíno