Kdyby

Kdyby jedním vědrem
uhasil se metrák sena.
Dívám se mezi prsty,
do nebe zahleděná.

Je ráno a zas bílá jako stěna.
Nemaluji se.
Slzy by to smyly.

Popeláři projeli mi duší
a srdce stálé tónem buši.

Co jsem měla zapomenout?

No, neumím být vědmou.

Samomluva je mou školou.
Kýchám.
Utíkám před pomluvou.

Strach mám jako holátko narozené.
Minulost, přítomnost, budoucnost.
Stále oči vytřeštěné.

Já vykolejené.


Kdybych jsi věděla vždy rady.
Mlčení uvnitř více bolí.


Slyším auta ze silnice,
modř se z nebe ztrácí více.
Pomněnka očí namáhá plíce.


Je pondělí a dál plá má svíce.