acquiescere
acquiescere
Zuří kdesi bitvy, které nevidíme
nemáme tušení
a ony se propisují do kostí
do morku, do kamene.
Čím víc se vzpíráš -
pazourku v neviditelné ruce
tím dřív se otupíš.
Komentáře (24)
Komentujících (13)
Doporučit
TiskTo jo
02.03.2024 23:40:22 | Narragan
Vanitas vanitatum...
11.12.2023 23:00:16 | La Suneteto
... hodně hluboké; děkuji. JT
09.12.2023 22:11:31 | mravenec
ano, z hloubky to šlo... děkuju*
10.12.2023 05:11:50 | Sonador
...Těch "bitev"v morku...a pak nemaj bolet kosti......Ji.
04.12.2023 18:09:40 | jitoush
žejo?;)
05.12.2023 08:21:20 | Sonador
ST*
A rozumím Ti Sestřičko.
Moc se mně Tvá básnička líbí.
Evokuje k zamyšlení do hloubky.
***
Děkuji Ti.
04.12.2023 12:15:12 | Fialový metal
jsem moc ráda, že líbí... měj krásný den!*
05.12.2023 08:21:44 | Sonador
Jojo.. a ty zákulisní bývají rozhodující... ST*
04.12.2023 11:26:20 | narra peregrini
zákulisí? já "koukala" ještě někam dál;)) děkuju Narrenko a hezký den*
05.12.2023 08:22:31 | Sonador
Zírám... Vše na jedno máchnutí.
04.12.2023 09:02:56 | Jan Kacíř
A někdo reje celej život...
03.12.2023 12:56:05 | básněnka
já to radši nebudu rozvíjet dál;)
03.12.2023 13:04:46 | Sonador
Hmmm, myslýš že to je důvod, proč se lidé spolu perou?
02.12.2023 21:58:16 | Niška
sice je to báseň... a taky o něčem trochu jiném, ale - ano, někdy skutečně ano;)
03.12.2023 12:10:46 | Sonador