Milovat je víc, než být milován

Anotace: Psal se březen roku 2016. Procházel jsem těžkým období, které střídalo deprese, existencionální krize a to, že jsem žil skoro půl roku na ulici bez vzdělání, jen s touhou něco změnit... bylo mi 23.

Miloval jsem duhu,
jako miloval jsem tu nejsvětlejší barvu.
Kam však ztratil ses můj duchu,
když nenacházím se už ani po ránu.
Otevřu oči, nastražím uši,
kde jsou lidi?
Lásko má největší,
tak tiše se procházíš,
že Tě ani neslyším
a ani Tě díky tomu nenacházím.

Miloval jsem lezení po stromech,
jako když jsem z nich padal na mech.
Chudák zelený,
někdy to odnesl více než mé pozadí.
Dívám se do vysoké trávy,
lišky se tam na mě smějí.
Jejich zrzavá barva je jak má deka,
do které se rád schovávám.

Miloval jsem všechny lidi,
i ty co mi ublížili.
Nevím jestli je pravda,
že každý je hluboko dobrák.
Ovšem nikdo není chudák,
neb naše kultura je sama o sobě dost bohatá.
A kam se podělo naše srdce?
Snad neuplavalo se vzpomínkami v potoce.