Anotace: Pokusil jsem se napsat báseň tak, jak by ji mohla napsat žena.
Náhle stál u mých dveří,
přes záda batoh měl přehozený.
Byl jedním z těch, kteří
hravě získávají srdce ženy.
Mě pohledem,lehce, si podmanil,
jen pojďte dál, slyším své pozvání.
Své touze jsem bránila ze všech sil,
ale, jsem holka, ta těžko se ubrání.
Za dveřmi cítím, že ruce jeho,
bloudí mi po těle a já se nebráním.
Do života jsem jej přijala - svého;
co bude dál a, co bude s ním ?
09.12.2023 13:35:34 cappuccinogirl
Kane, pokusil ses napsat báseň tak, jako by ji psala žena... víš, že se docela těším na to, až přijde den, ve kterém se pokusíš napsat báseň tak, jak by ji psalo Cappuccinogirl??? :-):-):-)**
09.12.2023 16:20:59 Kan
To, asi, těžko. Nikdo nemůže napsat báseň tak, jak by ji napsal někdo konkrétní, jiný. Nemáme stejná trápení, stejné radosti, nemáme totožné zkušenosti atd. Podobnou - snad, ale velmi vzdáleně. :-))
09.12.2023 17:31:44 cappuccinogirl
Jen špičkuju, Kane...
Uznávám, co říkáš...jedno Ccino, jeden Kan:-)*
09.12.2023 18:39:03 Kan
To jsem pochopil, a taky vím, že děvčata bývají roztomile rozpustilá, ale, i tak
je třeba uvést věci na pravou míru. Pěkný večer ti přeju. :-))
09.12.2023 18:48:31 cappuccinogirl
Tak když uvést na pravou míru... tož nejpravější míra je s dodatkem, že ta roztomilá rozpustilost není vlastní jen děvčatům... i chlapci ji zvládnou... jseš jasnej důkaz :-)
09.12.2023 19:59:58 Kan
No, aby ne. I my jsme hraví a uličníci. Každý jsme prožili čas malin nezralých. :-))