Sedíš s kamenným kahanem na zemi
U svých pekelných plamenů
A mícháš v hrnci
Poslední žilky bílého světla
Vyždímaný květ rozpitvané květiny
A všechno solíš pískem
Kradeným z přesýpacích hodin...
Nic, pořád nic
Ve světle kahanu se stále vaří Tvá krev...