Tajemství

Nenápadně když se mým směrem zadíváš,

najednou se i přes chmury očima usmíváš.

Cítím to.

Ta horkost, která z tebe znenadání vyzařuje,

i když na kost zmrzlá jsem, tvé teplo se rozšiřuje.

Zahříváš mě.

Když se blízko mě nečekaně ocitáš,

pohyby tě prozradí, vzdálit se odmítáš.

Prodlužuješ to.

Spousty nevyřčeného skrývá tvůj pohled,

hledíš, jak měl bys mě vidět naposled.

Toužebně.

Myšlenky své na mě v duchu křičíš,

neslyším je, tiše se tomu divíš.

Vím o nich.

Proto, když se po boku zase ocitáme,

nahoru na jmelí se náhle podíváme...

Co uděláš?