Jablka

 

 

 

Jablka

 

 

Jablka zavál sníh a krajina     

jak nedočkavé plátno čeká    

na tahy štětců, na člověka.    

 

Mráz ve tmě stěží nahmatá

loukotě kol drkotajíc zrána

po tvrdých hroudách do neznáma.

 

Na podzim obrátil je pluh,

zůstala jen vůně dřeva, jež

bolestí ohnula se v kruh.

 

Aniž bych čekal, jak se stane

děkuji těm, co neznám, co mě neznají,

za hvězdy, co létaly i do mé dlaně.

 

Tiše z větví padávala trpce, planě.

Ptáci hrabou marně v tuto dobu,

vím, že jablka leží až u dna hrobu.

 

 

 

26.12.2023