Faustovská

Léto se stáhlo kamsi na jih

Slunce je malé a nízko nad obzorem

Ponořena jsem v této době do knih

Goethův Faust je mi v tom vzorem

 

Zima rozprostřela ledová křídla

V přírodě vládne ticho a klid

Moudrosti nyní hledám skrytá zřídla

A sama se sebou toužím teď být

 

Moudrost hledám, ďábel se však dívá

Nevím ach nevím, co dělat mám

Teorie, říká, ta je prý mrtvá

Moudrost živá, to je prý on sám

 

Ďáble, ty zvíře, ve vší úctě

Ty tvoje svody já moc dobře znám

Ty budeš se bavit, já budu skládat účty

Na moudrost knih já raději dám

 

Ďábel se usmál, mně prý nevadí

Že mými svody nedáš se svést

Všude, kam kráčíš, já tě provázím

I na té nejlepší ze všech cest

 

Moje svody, ďábel tiše praví

To jsou jen zkoušky, musíš to tak brát

Dáš nebo nedáš, mě to vždycky baví

Život je hra, tak pojď si prostě hrát