Ztracen
Ztracen
Jako stonek, co ho vodní proud unáší
Jako chmýří, co ho vítr nadnáší
Jako vzpomínka, co časem se vytratí
Jako zrnko písku, co na poušti se ztratí
Tak cítí se má duše býti občas ztracena
Jen malý můstek, kterého by šlo se chytit
Jen trochu lásky v srdci zas pocítit
Jen malé světlo v temné dáli spatřit
Jen vědět, že navzájem si můžem patřit
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskHodně blízké téma a citlivé podané.
15.01.2024 00:10:22 | mkinka
Ono to přijde, příteli...
Taky bloudím... ale věřím!
13.01.2024 19:05:45 | cappuccinogirl
Já bloudím a nevěřím. Falešné naděje si do hlavy nedávám. Ani nemůžu, protože vím, jak to dopadá, když mi nějaká falešná naděje zůstane v hlavě. Beru to, co přijde a světlé zítřky si nemaluji.
14.01.2024 18:20:01 | fisus
No já se k něčemu upnout musím... bo bez toho by se mi blbě kráčelo:-) Ale každej jsme jinej. Ty to zvládneš i bez toho. Já si sama v sobě věřím takovejm hezkejm představám...a říkám si, že stát se můžou, bo ten můj život ještě stopro není tak "prohranej... důkazem toho je i tohle modro... je to jeden z mejch splněnejch snů...je to šprušlička, po který vystoupím vejš??? Kdo ví, ale věřit tomu můžu... tu naději můžu vzít jen já sama sobě...
14.01.2024 18:32:51 | cappuccinogirl