NA SNĚHOVÉ VLOČCE

Za chladné zimní noci,
jen vítr si ševelí do ticha,
byť unavená stále nemůžu spát.

Cítím tvoji přítomnost,
a přesto neznám tvoji tvář.

Přála bych si ji spatřit,
jen na malou chvíli,
s ní tvé oči, i tvůj úsměv.

Chci slyšet tvůj hlas,
když zašeptáš své jméno.

Je mi to zapovězeno,
jen tohle prosím a nic víc.
Proč?. - s tím slovem usínám.

Tu pojednou na sněhové vločce – zřím tě
a než roztaje - přijde jiný příběh.