Dlouhá je nit života
Spletena z tisíce provázků
Odolná věc je život sám
Ten náš však visí na vlásku
Nekonečný je proud života
Jako věčná řeka plyne
Jako pramen kdesi vyvěrá
A jako pára zhyne
Štěstí, ta muška zlatá
Odlétá a zas se vrací
Proč jen si člověk všeho váží
Až když to ztrácí
Vím já, kdy ranou osudu
Stane se, a já tu nebudu
Štěstí je tak vzácné
Člověk by chtěl víc a víc
Stačí však někdy chvíle malá
A náhle nemá nic