V očích

Jednou ti takhle jdu
neb já občas chodil sám
a vidím srnku, co umírá.

Ležela na boku a měla
lesklé velké oči
chtěla se zvednout
a utýct.

Uletět zas do svých lanních let
A já si k ní sed.

V těch očích, neviděl jsem vášeň,
byla slza.
Nashledanou v tomto zázraku.
Jako volání hloubky divých srnčích očí.

A pak se zavřely...

Kopýtka teprv zvonila.