Vzpomínky
Vzpomínky
Jsou to léta, vrací se minulost,
hluboko ve mně pořád ještě zlost,
smutek, marnost, pochyby,
že nebyly už srdce pohyby.
Tenkrát mě život vyškolil,
všechny mé plány zkomolil,
až na dřeň zcela rozebral,
tehdejší sny navždy odebral.
Toužila jsem po tom malém,
skončilo to velkým žalem.
Ten do nitra duše pronikl,
do základů mých se otiskl.
Radost se v jiné podobě vrátila,
bolest se v lásku naštěstí změnila.
Roky plynou, veškerý život šel dál,
přesto vzpomínám, co tenkrát mi vzal.
Úplně zapomenout se prostě nedá.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk...nedá se zapomenout nikdy, jen dokázat dál s tím žít...;-) to zná asi každej...s takovými vzpomínkami.
09.02.2024 16:35:57 | Marten
Sestřičko moje, život nám někdy naloží tolik těžkýho... Drž se, myslím na tebe:-*
09.02.2024 11:50:31 | cappuccinogirl
Naložil, ale my jsme holky amazonské, které to zvládnou...ne možná hned, ale zvládnou!
10.02.2024 07:06:44 | Jupiterka
Některé příběhy se zapomenout, opravdu, nedají. :-))
09.02.2024 10:37:51 | Kan
Přesně tak, Jupiterko milá, moc krásně napsáno :-)*
Fajny patek přeju :-D ;-)
09.02.2024 10:12:04 | Ondra
A ještě lepší sobotu! ;-)
10.02.2024 07:03:38 | Jupiterka