Od pěti na nohou
tiším kručení v břiše.
Malování, česání
a balím den,
ať tělo žije.
Prošla jsem
Strossmayerově náměstí
a stihla
si koupit rohlík pro štěstí.
Takové ráno
po cestě kynula jsem kostelu.
Pak metro.
Dávám hlavu vzhůru.
Dnes do kolika?
Pozor, padla červená
na známém semaforu.
Kávu ještě
posunout v pravém úhlu.
Dobrá zpráva.
Nohy dneska v suchu.
Deník viděl
i květ na nízkém plotu.
Balím den, ať tělo žije... to je paráda... skvělá básnička, Mkinko.
PS: Taky si koupím rohlík...a třeba v něm...i to štěstíčko... jo, určitě v něm bude, čerstvej křupavej rohlík, to je blaho se do něj zakousnout...to je jeden na světě fakt rád a pro tu chvíli šťastnej... je to pohlazenka pro duši, si uvědomit, že k pocitu štěstí stačí někdy opravdu jen "málo"... dnes obzvlášť děkuji:-)**
13.02.2024 14:17:19 | cappuccinogirl