Hlubiny
Hlubiny
Stín můj
Padá do hlubin
Kde nic není
Než stín a stín
A v tom místě
Kde nic není
Marně hledám
Osvícení
Proč mě vábí
To místo prokleté
Proč toužím
Po čem vlastně
Když do hlubin
Tak temných
Se stále hroužím
Co hledám tam
Tvou lásku snad
Zde přeci není
Jen iluze
A osamění
Tak co tam hledám
Poklad snad
Hloubku
Co následuje pád
Já hledám tam
Zdroj bytí
Svůj střed
Až poznám jej
Jím proměněna
Nevrátím se zpět
Komentáře (23)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk11.04.2024 12:11:51 uživatel smazán
To je gusto mé:*) Beru si:*
19.02.2024 00:57:09 enigman
je to jako pocit když někdo vidí fatu morgánu...ovšem k jaké iluzi jej vede přelud který vidí?...
18.02.2024 14:41:14 paradoxy
Naštěstí ty hlubiny nejsou tak strašidelné, jsou to hlubiny bezpečnosti :)
18.02.2024 15:05:33 kozorožka
Jo. Jsou strašidelné na první pohled. Na druhý a třetí je to lepší a lepší … ;-)
18.02.2024 13:27:17 Jiří I.Zahradník
Z vlastního středu není návratu zpět.
18.02.2024 13:29:07 kozorožka
To ano. Kdo se vrací, je asi někdo jiný :-). A možná ten úplný střed je vskutku naší černou dírou a my jen pozorujeme horizont událostí …
19.02.2024 15:44:56 Jiří I.Zahradník
Jestli se říká, že náš mozek je naším vesmírem, tak tam určitě někde bude i černá díra. Náš střed.
19.02.2024 16:19:31 kozorožka
Světlo rozumu vychází z černé díry :-) Nebo možná, pod světlem rozumu největší tma? :-)
18.02.2024 13:00:25 Sonador
...takové ponory jsou jen pro ty nejsilnější;) kdo jiný by to dokázal?
