Viděla jsem

Žár slunce
oslepil mě
a šuplík rozsvítil se.
Nová báseň
v horizontu krásy čtení.


Já psala jí bez láhve
a v plném květu souznění.
Chtěla jsem,
aby měla náruč,
co dává v rytmu telepatie
bez slov vnuknutí
i tiší v rytmu melodie.

Vzpomínala jsem,
jak v zákoutí
v Kounicích přiběhl zajíček.
Ještě nejsou Velikonoce,
ale něhu měl v ústech.

A na poli se kmitla srnka.
Jaro v duchu krásně brnká.

Ach, přírodo.
Děkuji ti,
za pohledy od Boha.
Tiším duši
a zpívám.
Ať žije tráva zelená.